Alfredo Zalce Torres (1908 - 2003)

Alfredo Zalce Torres (1908 - 2003).
Alfredo Zalce Torres se narodil na počátku 20.století, přesněji v roce 1908 v mexickém městě zvaném Pátzcuaro (Pátzcuaro je velké mexické město a zároveň obec ležící ve státě Michoacán).
Jako dítě pobýval mladý Alfredo v oblasti zvané Tacubaya (Tacubaya je oblast Mexico City, která se nachází na západě a to ve čtvrti Miguel Hidalgo, které se skládá z kolonií Tacubaya a přilehlých oblastí v jiných koloniích) během Mexické revoluce.
Alfredova škola se nacházela v těsné blízkosti místa, kde se uskutečnila bitva Victoriana Huerta (1850 - 1916) a Emiliana Zapata (1879 - 1919).
Traduje se, že Alfredo začal kreslit již v útlém věku mezi 6 - 7 lety svého života.
Svá první dětská díla tvořil na podlaze linolea ve svém domově a na základní škole velmi rád a pravidelně kreslil na tabuli, když jeho vyučující přednášeli.
Povídá se, že tyto ilustrace přednášek působily jako povzbuzení ke studiu ostatních dětí.
V letech 1924 - 1927 studoval v Mexico City na fakultě ENAP (Escuela Nacional de Artes Plásticas).
Zde se setkal například s Germánem Gedoviusem (1867 - 1937) nebo s Diegem Riverou (1886 -1957).
Mladý Alfredo Zalce se brzy spřátelil s Diegem Riverou (1886 - 1957),Davidem Siqueirosem (1896 - 1974) nebo s Fridou Kahlo (1907 - 1954).
Život Alfreda Zalceho nebyl jednoduchý neboť jako nejstarší ze tří dětí se musel ujmout odpovědnosti za rodinu, když jeho zemřel.
Tak tedy jako student studoval ráno a posléze pracoval odpoledne po studiu, aby finančně pomohl rodině, do které se narodil.
Jelikož Alfredo Zalce byl vynikajícím studentem, tak si svá studia obohatil o studium na Escuela de Talla Directa a Taller de Litografía Emilio Amero.
Zalceho kariéra započala učením.
Učil umění, ale kvůli tomu, že takzvaná Cristerova válka (Povstání kristerů, které bylo v letech 1926 - 1929 je označení pro povstání části katolických obyvatel Mexika proti prokatolické politice vlády prezidenta Mexika Plutarca Elíase Callese. Povstání mělo zprvu charakter několika lokálních povstání, které však během roku 1926 postupně přešly do fáze občanské války) skončila ve své době poměrně nedávno, tak nemohl učit na škole v městě zvaném Zacatecas (Zacatecas je mexické město, které se nachází v centrální části státu a je hlavním městem stejnojmenného státu Zacatecas, který se nachází na mexické náhorní plošině) kvůli politickému napětí, které stále přetrvávalo.
Tak tedy Zalce vyučoval kresbu na různých základních školách v letech 1931 - 1935.
O mnoho let později, přesněji v roce 1944 se Zalce stal učitelem v La Esmeralda (Escuela Nacional de Pintura, Escultura y Grabado, zkráceně ENPEG
neboli Národní škola malířství, sochařství a výtvarné výchovy v Mexico City) a Escuela Nacional de Artes Plásticas (Zkráceně ENAP neboli Fakulta umění a designu).
O mnoho let později, přesněji v roce 1950 se Zalce přestěhoval do Morelia (Morelia je hlavní město státu Michoacán, které se nachází v údolí Guayangareo v centrální části Mexika. Morelia je největším a  zároveň nejlidnatějším městem Michoacánu a patří mezi 20 největších mexických měst) kde se stal ředitelem školy Escuela de Pintura y Escultura (Národní škola výtvarných umění).
Mimoto Zalce také pracoval jako profesor na Universidad Autónoma de Nuevo León (Autonomní univerzita Nuevo Leóna) a Escuela Popular de Bellas Artes (Národní škola výtvarných umění).
Zalce kromě výuky také ilustrival knihy s akademickými a sociálními tématy.
Tvorba Alfreda Zalceho byla velmi pestrá, v roce 1930 například vytvořil nástěnnou malbu pro základní školu v Ayotla ve státě Mexiko.
Následně v roce 1932 pracoval na fresce Escuela para Mujeres v Mexico City.
Nástěnné malby Zalceho učarovaly tak, že se jim věnoval i v následujících letech.
Za zmínku stojí určitě i obří nástěnná malba s názvem Historime Morelia, která se nachází v Palacio de Gobierno Michoacána.
V životě Alfreda Zalceho byly důležité i jeho výstavy.
Nejdůležitější výstavou byla výstava v roce 1932, ta byla totiž první výstavou Alfreda Zalceho v galerii José Guadalupe Posada v Mexico City.
Další důležitá výstava pro Zalceho byla v roce 1948 v Palacio de Bellas.
Zalceho práce však nezůstaly jen Mexiku, ale jsou i zastoupeny ve stálých sbírkách a to například v Metropolitním muzeu umění a muzeu moderního umění v New Yorku nebo v Moderna Museet ve Stockholmu, v Národním muzeu ve Varšavě a v neposlední řadě i v Galerii Národního umění v Sofii.
Zalce byl i ve svém životě několikrát oceněn, například i když dvakrát odmítl cenu Premio Nacional de Ciencias y Artes (Národní cena za umění a vědu v Mexiku), tak ji nakonec přijal v roce 2001.
Další důležitou cenou byla cena Generáma Morelosa z roku 1969, tato cena byla z města Morelia, kde Zalce působil.
Uznání Zalceho tvorby bylo podnětem k vytvoření jeho vlástní ceny, která byla poprvé představena v roce 1979 vládou Michoacána pod názvem Premio de Artes Plásticas Alfredo Zalce.
V roce 1971 se stala další radostná událost na počest Alfreda Zalceho.
V Morelii se totiž otevřelo Museo de Arte Contemporáneo "Alfredo Zalce" (zkráceně MACAZ).
Muzeum disponuje osmi až devíti sály, z nichž všechny kromě jednoho jsou používány pro dočasné výstavy současného umění z Mexika i ze zahraničí a poslední sál je věnován životu a dílu Alfreda Zalce.
Zalceho nejoblíbenějšími materiály při tvorbě byly olej, akryl, akvarel, pastel a inkoustové tužky.
V neposlední řadě využíval i techniku sítotisku, ale i pracoval s bronzem, kamenem, keramikou a drahými kovy, jakými bylo třeba zlato a stříbro.
Zalce byl i prvním, kdo použil například barevný cement.
Alfredo Zalce Torres zemřel v roce 2003 a to v požehnaném věku 95let.
Bývalý Zalceho domov byl přeměněn na nadaci Alfreda Zalce, tímto krokem se zachovalo jeho dědictví, které tu po sobě zanechal.
Tvorba Alfreda Zalceho je dodnes velmi populární a aukčně vyhledávaná a ne vždy se musí jednat o obrazy, ale i šperky.
 
 

Co zde máme