Biedermeier (cca 1815 - cca 1848)
Biedermeier je umělecký směr, ale také životní styl z 1.poloviny 19. století. Tento umělecký směr a životní styl je především typický pro měšťanskou vrstvu v německy mluvících zemích. Pojmenování biedermeier bylo však použito až poprvé v roce 1848 básníkem a prozaikem Josephem Victorem von Scheffelem (1826 - 1886) a to v mnichovském časopise s názvem Fliegende Blätter. Pojmenování vzniklo spojením jmen dvou pánů Biedermanna a Bummelmayera.
Biedermeier je měšťanskou obdobou empíru, často bývá nazývan jako měšťanský empír, který je v šlechtickém stylu z období klasicismu. V 1.polovině 19. století bylo již měšťanské obyvatelstvo natolik majetné, že si mohlo dovolit výrobky, které byly v minulosti takřka nedostupné po finanční stránce, byl to třeba bohatě čalouněný nábytek, bohatě zdobený porcelán, okázalé šperky apod.
Tovární výroba v 1.polovině 19.století umožnila snížení nákladů na výrobky, avšak příjmy měšťanů nebyly tak vysoké, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, tak zůstal především biedermeier stylem užitého umění. Biedermeier se rozvíjel v době tzv. metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována a biedermeier znamenal ve své době i únik z veřejného života, zejména ke klidu domácího ovzduší.
Biedermeier se projevil i v umění, inspiroval se především romantismem. V malířství byly zobrazovány měšťanské pokoje s vybavením, dvorky a nejrůznější zátiší, oblíbené byly i portréty, zejména rodin. V hudební sféře například vynikal v období biedermeieru skladatel Franz Schubert. Českým příkladem biedermeieru může být malíř portrétů a historických žánrů Antonín Machek (1775 - 1844).
Tak jako všechny předešlé a následující umělecké směry, zažil i biedermeier období slávy. Předměty z období biedermeieru jsou dodnes oblíbené a aukčně vyhledávané.
