Jan Exnar (*1951) a sklárna Škrdlovice (sklárna Beránek)

Jan Exnar (*1951).
Jan Exnar se narodil ve 2.polovině 20.století, přesněji v roce 1951 a to v Havlíčkově Brodě (Havlíčkův Brod je město, které se nachází ve stejnojmenném okrese a to v kraji Vysočina, 23km severně od Jihlavy na řece Sázavě).
V mládí Jan Exnar chodil do Lidové školy umění v Kyjově (Kyjov je město, které se nachází v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji na řece Kyjovce, 25km jihozápadně od Uherského Hradiště).
V letech 1966 - 1970 navštěvoval mladý Jan Střední odbornou školu sklářskou v Železném Brodě.
Zde působil pod vedením profesora Pavla Ježka (1938 - 1999).
Po ukončení studia nastoupil mladý Exnar v roce 1970 na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.
Zde navštěvoval ateliér skla pod vedením profesora Stanislava Libenského (1921 - 2002).
Ve skle se nejvíce Jan Exnar věnoval návrhům plastik, váz a zvířat.
Ve svých prvotních návrzích pracoval Jan Exnar nejvíce s křišťálem a postupně začal i s barevným sklem.
Barevné sklo mu totiž umožnilo využívat nejrůznější škálu barev.
Se sklem Jan Exnar dokázal vytvářet figurální a přírodní motivy.
Nejpůsobivější z jeho práce je snad váza, která je vyvedena do podoby rozkvétajícího květu.
Své přírodní motivy získával Exnar přímo z přírody.
Jeho poslední díla s přírodními motivy byla nejvíce ovlivněna jeho návštěvou Islandu (Island je stát, který se nachází na stejnojmenném ostrově na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu).
Vedle práce se sklem vynikal i Exnar v oboru malby.
Jan Exnar měl i několik samostatných výstav a za zmínku určitě stojí výstava s názvem Jan Exnar: Vitraj, která se konala v roce 1981 v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě (Havlíčkův Brod je město, které se nachází ve stejnojmenném okrese a to v kraji Vysočina, 23km severně od Jihlavy na řece Sázavě) a výstava s názvem Jan Exnar: Skleněná plastika z roku 1996 v Galerii výtvarného umění v Hodoníně (Hodonín je město, které se nachází v Jihomoravském kraji a to v okrese Hodonín a Hodonín leží na řece Moravě a to 50km jihovýchodně od Brna při hranici Moravy se Slovenskem).
V neposlední řadě stojí i za zmínku výstava s názvem Jan Exnar: Sklo z roku 2014, která se konala v Podhoráckém muzeu v Předklášteří (Předklášteří je obec v okrese Brno v Jihomoravském kraji, 23km severozápadně od Brna a to na rozhraní Boskovické brázdy a Křižanovské vrchoviny).
Tvroba Jana Exnara je i například zastoupena v nejrůznějších sbírkách a to například v Moravské galerii v Brně, v Uměleckroprůmyslovém muzeu v Praze,
 v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a v neposlední řadě i v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě.
 Tvorba Jana Exnara je dodnes velmi oblíbená a aukčně vyhledávaná.
 
 Sklárna Škrdlovice (sklárna Beránek):
 
Sklárna Beránek, později sklárna Škrdlovice byla založena Emanuelem Beránkem (1899 - 1973). Ten se narodil na Vysočině v Krucemburku. Již od mládí byl Emanuel Beránek uchvácen sklem a sklárnami a do styku se sklem a sklárnou přišel poprvé v roce 1912 v Herálci. Shodou okolností byl tenkrát ve sklárně na návštěvě zástupce skláren z hornolužického Bernsdorfu, zde totiž zástupce skláren hledal nové zájemce, kteří by měli zájem se učit sklářství v jejich závodech. Mladý Beránek se nenechal dlouho přemlouvat a odjel se zástupcem skláren.
V Bernsdorfu byl Emanuel Beránek v učení až do roku 1916, kdy byl povolán na vojnu do 1.světové války. Po válce se navrátil Beránek do Čech, do kraje se starou sklářskou tradicí, do Polevska u Nového Boru. Zde pracoval v polevské Vaterově huti Klára, která ukončila činnost v důsledku světové krize. V této obtížné době zakládá Emanuel Beránek se svými sklářskými spolupracovníky družstevní Rudihuť a stává se jejím ředitelem. Sklárna úspěšně vyráběla křišťál vhodný pro lazurování a v roce 1938 už patřila mezi nejúspěšnější v celé oblasti.
Když na podzim roku 1938 nacisté obsadili severočeské pohraničí, tak se Emanuel Beránek navrátil na rodnou Vysočinu. Zde v říjnu 1941 otevírá se svými bratry Jindřichem, Bohuslavem a Josefem přímo u svého domku ve Škrdlovicích malou sklářskou huť. Zde v primitivních podmínkách přímého ohně, nízkých teplot a nedostatku surovin vznikalo nečisté, bublinaté, nepročeřené sklo, které bylo možno zpracovat pouze hutní technikou přímo u pece.
Celou situaci komplikoval válečný nedostatek surovin, sklářský kmen získaný z přetavených střepů láhví a oken doplňovali místo salajky plaveným dřevěným popelem a na zabrušování dna sklenic používali starý kolovrat, na který místo vřetene nasadili karborundový brousek.
A tak se stalo, že z nedostatku dokázal Emanuel Beránek udělat výhodu a začal navrhovat misky a vázy inspirované antickou tvorbou, tím vznikla takzvaná škrdlovická antika.
Neprůhledné, jakoby saténové sklo, mírně nazelenalé nebo namodralé či narůžovělé zdobil nálepy, rozstřiháváním okrajů do podoby květů, nitkováním nebo posypem.
Škrdlovické sklo se ještě za okupace začalo vyvážet do Dánska a Řecka a po osvobození se sklárna s úspěchem zúčastnila výstav v Curychu, Stockholmu a Rotterodamu.
V říjnu 1945 sklárna nebyla pro svoji malou výrobní kapacitu jako jediná v Československu znárodněná. Avšak v roce 1948 byla sklárna znárodněna a protože o ni žádný větší podnik neměl zájem, hrozilo jí zaniknutí.
Zachránil ji až zásah kulturních pracovníků. V roce 1952 se sklárny ujalo Ústředí lidové a umělecké výroby ( ÚLUV ) jako speciální, na rukodělné zpracování skla zaměřené pracoviště.
Sklárna navázala na zkoušky prováděné samotným Beránkem ještě za okupace, a to na výrobu volně tvarovaného skla, které bylo vytvářeno zažhava bez formy a tak vlastně došlo ke vzniku hutního skla v nám dnes známé podobě.
Výrobky ze sklárny Beránek jsou dodnes velmi populární a aukčně vyhledávané.