Jan Štursa (1880 - 1925).
Jan Štursa se narodil ve 2.polovině 19.století, přesněji v roce 1880 a to v Novém Městě na Moravě.
Touha mladého Jana byla zcela odlišná, být sochřam neměl v plánu.
Mladý Štursa chtěl být totiž zahradníkem a na druhé straně si jeho otec přál, aby se z jeho syna stal krejčí.
Myšlenka, aby se Jan Štursa stal krejčím byla jeho otci rozmluvena učitelem kreslení.
Učitel totiž zprvu poznal talent svého žáka.
Jan Štursa se tedy vydal studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích.
Po úspěšném absolvování v roce 1898 mladý Štursa začal pracovat v lomu a posléze v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně.
V roce 1899 přestal Štursa pracovat a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze.
Zde studoval v ateliéru Josefa Václava Myslbeka (1848 - 1922).
V Myslbekově ateliéru vznikaly první Štursovy akty.
Dívčí akt s názvem Z lázně zaujal Josefa Václava Myslbeka natolik, že ho v roce 1903 nechal odlít do bronzu a následně ho nechal vystavit na rektorátu AVU.
Svá studia Jan Štursa absolvoval v roce 1904 a od roku 1908 začal pracovat jako Myslbekův asistent na AVU a to až do vypuknutí první světové války.
Za války sloužil Štursa u 81.pluku v Jihlavě a poté se dostal i na frontu.
Po zranění a následné rekonvalestenci se Štursa vrátil zpět do Jihlavy.
Zde pobýval až do roku 1916, kdy ho z vojenské služby odvolali.
Důvodem odvolání z vojenské služby bylo to, že Jan Štursa byl jmenován profesorem na AVU v Praze.
Místo převzal po zesnulém Stanislavu Suchardovi (1866 - 1916).
Na akademii zpočátku vedl Štursa medailérskou školu a v roce 1919 se stal právoplatným nástupcen Josefa Václava Myslbeka a v roce 1922 se stal Štursa rektorem AVU a tuto funkci zastával až do roku 1924.
Za svého života vytvořil Jan Štursa mnoho návrhů.
Za zmínku stojí třeba reliéf s názvem Umění, který byl určen pro Mánesův most nebo socha s názvem Dar nebes a země, který je umístěn v Moderní galerii v pražské Stromovce od roku 1925.
Dále se nesmí opomenout Raněný z roku 1921.
V posledních letech svého života se Jan Štursa věnoval převážně portrétní tvorbě.
Za zmínku stojí portrét Maxe Švabinského z roku 1918 a třeba i portrét T.G. Masaryka z let 1920 - 1921.
Jan Štursa měl podlomené zdraví syfilidou.
Tato nemoc měla za následek to, že se nakonec Štursa těžce postřelil a na následky zranění i zemřel v roce 1925.
Jan Štursa zemřel v pouhých 45letech, ale i tak nám zanechal svá díla, která jsou dodnes velmi oblíbená a aukčně vyhledávaná.