Miloslav Janků (1916 - 1994)

Miloslav Janků (1916 - 1994).
Miloslav Janků se narodil v roce 1916 v Úpici
(Úpice je město ležící v Královehradeckém kraji v severovýchodních Čechách).
V letech 1931 - 1934 studoval mladý Miloslav na Státní odborné sklářsko-obchodní škole v Železném Brodě.
Janků působil v oddělení malby na sklo pod vedením profesora Zdeňka Juny (1897 - 1975).
Sklářská škola byla tehdy pod vedením skláře, malíře a architekta Aloise Meteláka (1897 - 1980).
Svá studia si Janků posléze rozšířil na Státní umělěckoprůmyslové škole v Praze (UMPRUM).
Zde Miloslav Janků studoval na všeobecné a speciální škole pro kreslení a malbu, která byla tehdy pod vedením profesora Františka Kysely (1881 - 1941).
Na dějiny umění a estetiku ho učili profesoři Dr. Jaromír Pečírka (1891 - 1966), Dr. Vilém Dvořák (1893 - 1950) a Dr. Václav Nebeský (1889 - 1949).
Na Státní umělěckoprůmyslové škole setrval Janků do roku 1939.
Bývalými spolužáky Miloslava Janků byli například Václav Bubeníček (1913 - 1989), František Pečený (1920 - 1977) nebo Václav Plátek (1917 - 1994).
Již v roce 1937 se Janků projevil jako zdatný student, když spolupracoval na provádění leptané stěny a sgrafita profeosra Františka Kysely (1881 - 1941) pro československý pavilón na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě v Paříži.
Následně v roce 1938 vystavoval své obrazy a kresby v semilském Riegerově mlýně, kde spolu s ním vystavoval i Václav Plátek (1917 - 1994).
Miloslav Janků v semilském Riegerově mlýně představil svých pět obrazů, které byly malovány olejem a zachycovaly jezdce na koních.
Tyto obrazy pak byly doplněny několika kresbami.
V letech 1941 - 1947 byl Miloslav Janků spoluzakladatelem spolku výtvarníků s názvem Tvorba.
Do tohoto spolku náležel například Božetěch Medek (1909 - 2005), Oldřich Vodseďálek (1910 - 1982) nebo Josef Němec (1922 - 2000).
Miloslav Janků během svého života působil na sklářské škole v Železném Brodě, kde zastával funkci jako výtvarník, ale i jako profesor.
K jeho žákům patřili budoucí výtvarníci jakými byli například Milan Metelák (1928 - 1993), Vladimír Komárek (1928 - 2002) nebo Jitka Válová (1922 - 2011).
Tvorba Miloslava Janků byla velmi pestrá.
Vytvořil například do olova vkládané okno pro divadlo v Chrudimi nebo leptané a pískované okno do zimní zahrady ve vile v Ústí nad Orlicí, dále pak vytvořil třeba malované a do olova skládané okno pro kostnici kostela sv. Jakuba v Železném Brodě.
Toto okno v kostnici sv. Jakuba zachycovalo Nanebevstoupení Páně.
Bohužel i Miloslav Janků byl nepohodlný tehdejšímu komunistickému režimu, a tak v roce 1951 musel z politických důvodů opustit sklářskou školu.
V následujících letech, přesněji od roku 1952 - 1956 Janků příležitostně spolupracoval s Výtvarným střediskem průmyslu skla a keramiky v Praze.
V roce 1956 byl zaměstnán v Železnobrodském skle, kde navrhoval malované sklo s květinovými a abstraktními motivy a od roku 1963 navrhoval v Železnobrodském skle foukané a hutně tvarované figurky a plastiky.
Zde setrval do roku 1976.
Během svého života se Miloslav Janků nevěnoval jen sklu, ale i krajinomalbě.
Motivy ke svým obrazům hledal hlavně v Semilech nebo na Malé skále a také v Českém ráji.
Ve své tvorbě využil techniku suché jehly, leptů, dřevorytů a také linorytů.
Vedle krajinomalby vytvořil i knižní značky nebo novoročenky.
Tvorba ze skla je zastoupena v několika sbírkách, hlavně v Městském muzeu v Železném Brodě, Pojizerní galerii v Semilech, Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a v neposlední řadě i v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
Tvorba Miloslava Janků je hojně i zastoupena v soukromých sbírkách v zahraničí.
Miloslav Janků zemřel v 78letech v Železném Brodě, ke kterému měl citový vztah.
Autorovy návrhy jsou dodnes velmi oblíbené a aukčně vyhledávané.