Václav Hanuš (1924 - 2009)
Václav Hanuš (1924 - 2009).
Václav Hanuš se narodil v 1.polovině 20.století, přesněji v roce 1924 ve východočeském městečku zvaném Mlázovice, které se nachází nedaleko Jičína a to na samé hranici Českého ráje.
V letech 1939 - 1943 navštěvoval mladý Hanuš oddělení rytí drahokamů, které vedl Karel Tuček (1893 - 1977) a to na Odborné škole šperkařské v Turnově, proslulém centru broušení drahých kamenů a jejich skleněných imitací.
Po úspěšném absolvování složil v roce 1943 úspěšně zkoušky na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, zde byl pod vedením v ateliéru profesora Karla Štipla (1889 - 1972).
Bohužel tehdejší protektorátní vláda uzavřela po vysokých i vyšší odborné školy.
A tak si mladý mladý Hanuš našel práci v brusírně skla firmy Bouček na Malé Skále.
Po pádu Třetí říše se školy však znovu otevřely a mladý student se navrátil opět do Prahy.
Mladý Hanuš již během svých studií přišel do kontaktu se sklem, například Rudolfova huť v Dubí u Teplic.
Zde v Rudolfově huti přišel do kontaktu s lisovaným sklem, které se pro něj později stalo velmi důležitým.
Dokonce po svém absolutoriu zastával Václav Hanuš pozici po profesoru Karlu Štiplovy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Své místo nakonec Hanuš nalezl v Jabloneckých sklárnách, ale i vedle toho dále spolupracoval s dalšími sklárnami jakými byla například již zmíněná Rudolfova huť.
Mnohé návrhy byly prezentovány na nejrůznějších výstavách, například na Výstavě k desátému výročí osvobození Československa, které se konalo v roce 1955 nebo na Triennale v Miláně, které se konalo v roce 1957 a 1960.
Hanušovy návrhy byly prezentovány i na EXPO v Bruselu, které se konalo v roce 1958 a následně i na EXPO v Montrealu v Kanadě, které se konalo v roce 1967.
Václav Hanuš se poté ve 2.polovině 20.století, přesněji v 70. - 80.letech 20.století začal více věnovat broušenému a užitkovému sklu.
V oboru skla byl Hanuš mistrem, jelikož se nebál zkoušet nové sklářské technologie, ke kterým patřil i výbrus skla.
Na zasloužený odpočinek odešel Václav Hanuš z Jabloneckých skláren v roce 1985.
Ovšem ani na odpočinku neztratil zájem o sklo a s velkým zájmem sledoval dění ve sklárně.
V roce 1993 byla Václavu Hanušovi udělena cena Masarykovy akademie umění za uměleckou činnost.
Výrobky od Václava Hanuše jsou dodnes velmi oblíbené a aukčně vyhledávané.
O velké oblibě svědčí i zastoupení jeho prací v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou nebo Severočeském muzeu v Liberci a v neposlední řadě i Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
Ovšem i zahranicemi je Václav Hanuš zastoupen, například v Musée des Arts Décoratifs ve Švýcarsku.
Václav Hanuš se narodil v 1.polovině 20.století, přesněji v roce 1924 ve východočeském městečku zvaném Mlázovice, které se nachází nedaleko Jičína a to na samé hranici Českého ráje.
V letech 1939 - 1943 navštěvoval mladý Hanuš oddělení rytí drahokamů, které vedl Karel Tuček (1893 - 1977) a to na Odborné škole šperkařské v Turnově, proslulém centru broušení drahých kamenů a jejich skleněných imitací.
Po úspěšném absolvování složil v roce 1943 úspěšně zkoušky na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, zde byl pod vedením v ateliéru profesora Karla Štipla (1889 - 1972).
Bohužel tehdejší protektorátní vláda uzavřela po vysokých i vyšší odborné školy.
A tak si mladý mladý Hanuš našel práci v brusírně skla firmy Bouček na Malé Skále.
Po pádu Třetí říše se školy však znovu otevřely a mladý student se navrátil opět do Prahy.
Mladý Hanuš již během svých studií přišel do kontaktu se sklem, například Rudolfova huť v Dubí u Teplic.
Zde v Rudolfově huti přišel do kontaktu s lisovaným sklem, které se pro něj později stalo velmi důležitým.
Dokonce po svém absolutoriu zastával Václav Hanuš pozici po profesoru Karlu Štiplovy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Své místo nakonec Hanuš nalezl v Jabloneckých sklárnách, ale i vedle toho dále spolupracoval s dalšími sklárnami jakými byla například již zmíněná Rudolfova huť.
Mnohé návrhy byly prezentovány na nejrůznějších výstavách, například na Výstavě k desátému výročí osvobození Československa, které se konalo v roce 1955 nebo na Triennale v Miláně, které se konalo v roce 1957 a 1960.
Hanušovy návrhy byly prezentovány i na EXPO v Bruselu, které se konalo v roce 1958 a následně i na EXPO v Montrealu v Kanadě, které se konalo v roce 1967.
Václav Hanuš se poté ve 2.polovině 20.století, přesněji v 70. - 80.letech 20.století začal více věnovat broušenému a užitkovému sklu.
V oboru skla byl Hanuš mistrem, jelikož se nebál zkoušet nové sklářské technologie, ke kterým patřil i výbrus skla.
Na zasloužený odpočinek odešel Václav Hanuš z Jabloneckých skláren v roce 1985.
Ovšem ani na odpočinku neztratil zájem o sklo a s velkým zájmem sledoval dění ve sklárně.
V roce 1993 byla Václavu Hanušovi udělena cena Masarykovy akademie umění za uměleckou činnost.
Výrobky od Václava Hanuše jsou dodnes velmi oblíbené a aukčně vyhledávané.
O velké oblibě svědčí i zastoupení jeho prací v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou nebo Severočeském muzeu v Liberci a v neposlední řadě i Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
Ovšem i zahranicemi je Václav Hanuš zastoupen, například v Musée des Arts Décoratifs ve Švýcarsku.
