Židle, 6kusů - návrh Jan Kotěra - Thonet

Nábytek Židle
Máte zájem či dotaz na předmět?

Židle, 6kusů.
Židle jsou vyrobeny z bukového dřeva, které bylo mořeno červeně a hnědě.Židle mají vtlačovaný geometrický dekor.

Rozměry:

Výška je cca 94cm.

Šířka je cca 40,5cm.

Hloubka je cca 42cm.

Židle byly zhotoveny podle návrhu Jana Kotěry na počáku 20.století, okolo roku 1900 firmou Thonet Gebrueder - Vídeň, s pobočkou v Brně, značeno bratři Thonetové.
Židle jsou v původním, velmi dobrém stavu.

Něco málo o Janu Kotěrovi a firmě Thonet:

Jan Kotěra (1871 - 1923).
Jan Kotěra, celým jménem Jan Karel Zdenko Kotěra.
Jan Kotěra se narodil ke konci 19.století, přesněji roku 1871 v Brně jako mladší syn středoškolského profesora Antonína Kotěry a jeho ženy Marie.Při křtu dostal tři jména: Jan, Karel a Zdenko.
V mládí navštěvoval školy v Ústí nad Labem, poté státní průmyslová škola a pak Odborná škola stavitelská v Plzni.Po úspěšné maturitě v roce 1890 přišel do Prahy.Zde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna, zde se ocitl v přítomnosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba pánové objevili talent Jana Kotěry a stali se jeho mecenáši při dalším studiu na vídeňské Akademii výtvarných umění. Ve Vídni se mladý Jan Kotěra seznámil s Josefem Hoffmannem, Josefem Urbanem, ale i s Adolfem Loosem.Kotěra byl ovlivňován na jedné straně wagnerovským modernismem, na druhé straně italsky orientovaným klasicismem, ten ještě ve vídeňské akademii dozníval. Roku 1897 získal Kotěra prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Pallazo Venezia v Římě. Poznávací cesty po Itálii završily Kotěrovo studium.
Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole.Za zmínku stojí třeba i to, že jeho žákem byl Josef Gočár.
V roce 1899 začal pracovat na své první, významné realizaci, kterou byla stavba Peterkova domu v Praze.Okolo roku 1910 byl Jan Kotěra jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze.
Jan Kotěra působil ve spolku výtvarných umělců Mánes a byl i redaktorem časopisu Volné směry.Během života organizoval množství výstav, například Auguste Rodin, expozice českého umění na světové výstavě v Mnichově. V jeho ateliéru se postupně vystřídali žáci těchto zvučných jmen: Otakar Novotný, Josef Gočár, Pavel Janák.Během svého života podnikl několik cest do Paříže, Holandska, Belgie a i Německa.V průběhu svých studií si Jan Kotěra připravil několik velkých architektonických projektů ve Vídni, bohužel k realizaci nedošlo a tak po návratu do rodné vlasti Jan Kotěra přistoupil na běžnější práce v úpravách nájemních domů, obchodních domů či předměstských vil.
Avšak chvíle Jana Kotěry přisla, jeho první samostatnou prací v Praze bylo průčelí Peterkova domu na Václavském náměstí. Zde, na tomto projektu hledal způsob, jak se co nejlépe osvobodit od naučených schémat a tím dospěl k vlastnímu zpracování.
Nejpřirozenější reakcí byl obrat k belgicko - francouzskému stylu Art Nouveau, ta byla pravým opakem geometrické, vídeňské secese.Zde, při tomto úkolu se jednalo o jednu z prvních pražských ukázek nového, secesního stylu, který byl do té doby nevídaný.Bohužel realizace průčelí Peterkova domu nepřinesla žádné další velké zakázky.Tak se Jan Kotěra začal zabývat studiem sakrální architektury.Během studia sakrální architektury dokázal vypracovat několik návrhů na přestavbu kostelíka sv. Jiří v Doubravce u Plzně.Kritika tehdejší doby ovšem jakékoliv návrhy zamítla.Až okolo roku 1902 navrhl Kotěra pro spolek výtvarných umělců Mánes dřevěný pavilon, který zasadil na úpatí Kinského zahrady pod Petřínem, tento pavilon byl předevšim určený pro výstavu plastik Augusta Rodina. Zajímavostí je, že tato stavba byla určena pouze pro tuto výstavu, avšak svému následujícímu účelu sloužila až do roku 1917, poté byla odstraněna.
Mimo pavilonu Mánes dokázal vyprojektovat Kotěra okolo roku 1902 i několik domů. Z toho za zmínku stojí'Trmalova vila v Praze 10, Strašnicích. Tato vila nese mnoho folklorních motivů, především hrázděné zdivo, sedlovou střechu a bohatě vyřezávané dřevěné prvky zábradlí terasy a schodiště. Dominantním prostorem vily je vstupní hala, která byla pojata v anglického stylu, z níž se vcházelo do kuchyně, jídelny a také salonu.Přes promyšlené dispoziční řešení je však tato stavba krokem zpět do minulosti, protože působila těžkopádně.Dalším projektem, který stojí za zmínku byla přestavba Máchova domu v Bechyni.Velká zakázka však na Jana Kotěru teprve čekala, získal ji ke konci roku 1902.Tou velkou zakázkou byla stavba okresního domu pro Hradec Králové.Tehdejší hradecký primátor František Ulrich, který úkol zadal totiž rád podporoval moderní výtvarné směry.Okresní dům stojí na parcele nedaleko labského nábřeží v pásu bývalých městských hradeb. Zde i Kotěra navrhl veškeré vnitřní zařízení kavárny a restaurace.
V roce 1903 došlo na pražské architektonické scéně k určitému posunu, jsou totiž mnohem častěji prezentovány secesní stavby.
Kolem roku 1904 již měl Jan Kotěra své pevné místo na české architektonické scéně, tím tudíž nastal čas k prosazení základních principů architektonické moderny, architektura se postupně oprošťuje od secesního dekoru a vápenná omítka byla nahrazena omítkou drsnou.
Přechodovým stupněm mezi odborníky bývá označována vila s ateliérem pro Stanislava Suchardu v Praze, Bubenči z let 1905 - 1907. Vila je koncipována opět v duchu anglického halového domu. Na západní stranu byl umístěn rozsáhlý ateliér, který byl později zničen při rozsáhlé rekonstrukci.Zde Kotěra do domu navrhl v několika etapách i veškeré vnitřní zařízení.
Druhou přechodnou stavbou bývá označován Národní dům v Prostějově, který patřil vůbec k největším stavbám své doby. Zde měl Kotěra nelehký úkol, musel totiž skloubit různé funkce stavby, například: víceúčelový sál, salóny, restaurace a kavárny.Zde proto zvolil dvoukřídlý objekt ve tvaru L.Mimořádnou pozornost zde věnoval Kotěra interiérům s bohatou dekorací.
Roku 1906 začal pracovat na souboru budov vodáren pro pražské předměstí Vršovice na katastru tehdejšího města Nusle a obce Braník. Soubor se skládal z čerpací stanice u řeky Vltavy v Braníku a vodárenské věže mezi Nuslemi, Pankrácí, Krčí a Michlí.Tyto věže obklopují další tři obslužné budovy. Úplně stejnou vodárenskou věž realizoval Kotěra také pro okres Třeboň v Třeboni I. Na Kopečku. Tato vodárenská soustava v Třeboni - Holičkách je dosud stále plně funkční.Obvyklému obrazu průmyslové architektury se Kotěra přiblížil skrze režné, neomítané cihly.
Naprosto zřetelným posunem od dekorativnosti je Kotěrova vlastní vila v Praze na Vinohradech.Přísný styl svých staveb převedl do monumentálního měřítka v budově městského muzea v Hradci Králové z let 1909 – 1913. Zde se budova při realizaci jevila Kotěrovi jako skladba objemů volně rozvinutých do prostoru podle daných funkcí, bez ohledu na ponaučení ze studijních let, že veřejná monumentální budova by měla dostat symetrický půdorys.Tento strohý styl muzea nalezl odezvu v několika dalších Kotěrových projektech monumentálních staveb. Prvním z nich se stal návrh Právnické a Teologické fakulty České univerzity Karlo - Ferdinandovy v Praze. Tento projekt ho zaměstnával od roku 1907 až do konce života. Druhý návrh této budovy z roku 1909 vyznívá jako dvojče hradeckého muzea.
Bohužel během 1.světové války se téměř zastavila veškerá stavební činnost.Zánik monarchie a zrod republiky na podzim roku 1918 znamenal radikální změnu poměrů politických a kulturních i uměleckých. Kotěra věnoval v poválečném období mnoho sil projektu dostavby univerzitních budov. Od prvních skic v roce 1907 doznala myšlenka pronikavých změn. Rozhodnutí státní regulační komise o svedení dopravy na obě nábřeží neznamenalo sice zásadní zásah do hmotového řešení budov, které byly navrhovány Kotěrou symetricky po obou stranách Čechova mostu, změnila se však zásadně orientaci vstupů a řešení veřejného prostoru kolem budov. Východiskem později byla realizace jedné poloviny areálu Právnické fakulty, ta byla dokončena až po Kotěrově smrti roku 1923.
Jan Kotěra byl brilantním českým architektem, urbanistou, teoretikem architektury, návrhářem nábytku a také malířem, který zanechal pro následující generace řadu odkazů v podobě své rozmanité tvorby.
Návrhy od Jana Kotěry jsou dodnes velmi populární, nadčasové a aukčně vyhledávané.
 

Máme zde také článek na téma Michael Thonet (1796 - 1871)