Kroužek na květy - Ludvika Smrčková - DP

Sklo Váza
Máte o předmět zájem, nebo se chcete na něco zeptat?

Kroužek na květy - Ludvika Smrčková - Družstevní práce - Krásná jizba.
Kroužek na květy je vyroben z čirého skla a je kulatého tvaru.
Skleněný kroužek na květy je nepoškozen a byl navržen Ludvikou Smrčkovou pro Krásnou jizbu v 1.polovině 20.století, přesněji v roce 1949, jak dokládá katalog pro DP - Krásná jizba z roku 1949.

Něco málo o Ludvice Smrčkové a Družstevní práce:

Ludvika Smrčková (1903 - 1991).
Ludvika Smrčková se narodila v Kročehlavech u Kladna a to na počátku 20.století, přesněji v roce 1903.
Studium započala v roce 1915 na kladenské reálce.
Zde se v ní probudila touha věnovat se výtvarnému umění.
Její skrytý talent objevil profesor kreslení a deskriptivní geometrie Stanislav Kulhánek (1885 - 1970).
Po úspěšném zakončení kladenské reálky nastoupila Ludvika Smrčková na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a k tomu ještě současně studovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a poté studovala na Vysokém učení technickém v Praze.
Ludvika Smrčková ze zprvu věnovala pouze knižní grafice a návrhům knižních vazeb.
Tyto veškeré návrhy sloužily jen pro její osobní věc, návrhy knižních vazeb dělala pro svou vlastní knihovnu.
Ludvika Smrčková však byla velmi ovlivněna výstavou dekorativního umění v Paříži, která se konala v roce 1925.
Zde získala stříbrnou medaili za svůj broušený pohár.
Dalším milníkem v životě Ludviky Smrčkové byla soutěž Svazu československého díla.
Svaz československého díla totiž vyhlásil soutěž o nejlepší návrh užitkového skla a Smrčková zde zvítězila.
Vítězství ji zajistil její návrh nápojové sady, která byla zhotovena z foukaného skla.
Tento její návrh byl poté schválen do velkovýroby.
Po úspěších na domácím poli v tehdejším Československu zkusila i své štěstí v zahraničí, kde také uspěla svými nadčasovými návrhy.
V meziválečném období i nadále tvořila nové návrhy skleněných výrobků, které byly inspirovány především květinovým motivem.
Ačkoliv rok 1948 spojený s nástupem komunistického režimu představoval pro mnoho lidí zlé časy, tak v případě Ludviky Smrčkové tomu bylo jinak.
Ludvika Smrčková dostala nabídku zastávat vedoucí místo ve znárodněných sklárnách.
Tuto nabídku přijala a stala se vedoucí výtvarnicí v podniku Inwald, který sdružoval několik sklářských firem.
V roce 1960 skončila spolupráci a navrátila se zpět ke své vlastní autorské práci.
Věnovala se především rytému sklu a květinovému motivu.
Jelikož byla ve svém životě inspirována květinami, tak začala spolupracovat se zahradníky a architekty.
Její práce dokázaly reprezentovat tehdejší socialistické Československo v zahraničí, například Expo 1958 v Bruselu a Expo 1967 v Montrealu.
Za celý svůj život se Ludvika Smrčková dokázala zúčastnit více než pěti set výstav a to jak doma, tak i v zahraničí.
Jelikož sklářskému řemeslu byla věrná po celý život, tak se nikdy nevdala a neměla žádné děti.
Tento trpký úděl, který si vybrala však znamenal to, že v roce 1991 zemřela v Praze takřka v zapomnění. Bylo jí 88let.
Návrhy Ludviky Smrčkové jsou však dodnes velmi oblíbené a aukčně vyhledávané.

Družstevní práce
Družstevní práce neboli DP byla kulturně-společenská organizace.
Tato organizace působila v letech 1922 – 1957 v Československu.
Organizace byla založena v Praze a to jako nakladatelství v roce 1922.
Hlavním cílem bylo seskupit návrháře, výrobce a distributory užitého umění a moderního designu.
Tyto snahy v roce 1927 vyústily v otevření obchodní firmy s názvem Krásná jizba s prodejnou v Praze a to na Národní třídě.
Protože ohlas byl veliký, tak jedna pobočka nestačila a brzy se otevřely další, například v Brně.
Firma prodávala předměty, které splňovaly náročnost zákazníků.
Zákazníci kladli především největší důraz na funkčnost a design výrobků.
Družstevní práce zveřejňovaly své výrobky v Magazínu Družstevní práce.
Výrobky byly z oblasti nábytku, bytových doplňků, předmětů každodenní potřeby ze skla, keramiky, porcelánu, kovů, bytového a dekoračního textilu.
Vizuální styl Družstevní práce byl dílem designérů a architektů, například Ladislava Sutnara, Pavla Janáka, Bohumila Južniče, ale i uměleckoprůmyslových návrhářů jakými byl například František Kysela, Jaroslav Horejc, František Anýž a v neposlední řadě i fotograf Josef Sudek.
Mezi stálé dodavatele patřili členové družstva Artěl.
Do edičního okruhu Družstevní práce patřil dále například Vladislav Vančura, Jaroslav Seifert, Emanuel Frinta, Antonín Pelc, Adolf Hoffmeister anebo i Toyen.
Družstevní práce poté vystřídal Ústav bytové a oděvní kultury a také Ústředí lidové umělecké výroby.