Historie rodiny Pallme sahá až do 1.poloviny 18.století, přesněji do roku 1715.
V tomto roce se totiž narodil Franz Josef Pallme.
Rodina Franze Josefa Pallmeho se dostala do podvědomí lidí jako rodina Pallme-Pech.
Franz Josef Pallme se hojně zabýval sklářským průmyslem.
V roce 1748 se Franzi Josefu Pallmemu-Pechovi narodil syn, kterého pojmenoval Ignaz.
Během života Ignaze se jméno rodiny změnilo z Pallme-Pech na Pallme-König.
Prvorozený syn Ignaz byl během svého života velmi uznávaným rytcem, ale i obchodníkem.
Povídá se, že právě Ignaz byl právě tím, kdo pomáhal vytvářet první podmínky pro export firmy do jiných zemí.
V roce 1776 se rodina rozšířila o dalšího potomka věhlasného příjmení Pallme-König.
Ignazi se totiž v roce 1776 narodil syn, kterého pojmenoval taktéž Ignaz Pallme-König.
Nejmladší Ignaz následoval kroky svého otce a stal se též rytcem skla.
Během svého života nejmladší Ignaz získal několik ocenění v oboru rytectví.
Nejmladší Ignaz byl také ředitelem ryteckého cechu v Kamenickém Šenově.
Nejmladší Ignaz z rodu Pallme-König měl tři syny.
Svého prvního syna, který se narodil v roce 1805 pojmenoval jak jinak než Ignaz.
Druhý syn, který se narodil v roce 1812 byl pojmenován Franz.
Třetí syn, který se narodil v roce 1818 byl pojmenován Josef Karl.
Ignaz, v rodině třetí v pořadí si vzal za ženu Pauline Schmidt.
Mladý pár se přestěhoval do Amsterdamu (Amsterdam nebo také Amsterodam je hlavní město Nizozemska a to již od roku 1808).
Přestěhování se do Amsterdamu nebylo jen tak bezúčelné, protože zde Ignaz, v rodině třetí v pořadí založil své sídlo pro další distribuci výrobků z firmy König.
Franz Pallme-König pojal za svou choť Therzii Herzog.
Therzie byla dcerou bohatého obchodníka z Kamenického Šenova.
Bratři Franz a Josef Karl následně vedli společně firmu a to až do doby, než Josef Karl opustil rodinný podnik.
Josef Karl se posléze připojil k Ignazu Ullmannovi (Ignaz Ullmann pracoval ve studiu Lammel-Halzel ve sklářské rafinérii).
Franz Pallme-König byl jedním z prvních vývozců, který dokázal vyvinout systém katalogů a ceníků pro své zahraniční pracovníky.
Své obchodní úsilí zaměřil zejména na Nizozemsko, Anglii, Německo a také Rusko.
Franz vynikal nejen ve sklářské oblasti, ale i oblasti s nemovitostmi.
Svým potomkům zanechal značný majetek.
Franz Pallme-König měl tři syny.
Jeho provorozený syn byl pojmenován Franz (II.).
Druhý syn byl pojmenován Gustav a třetí syn byl pojmenován Adolf.
A tak se rod Pallme-König rozšířil o další potomky, kteří začali psát další etapu svého rodu.
Franz (II.) si vzal za ženu Marie Krause.
Marie Krause byla dcerou, jak jinak než dalšího obchodníka se sklem.
Marie Krause porodila tři děti.
Prvním dítětem byl Franz (III.).
Druhým dítětem byla Margarethe a třetím dítětem byl Paul.
O Gustavu Pallme-Königovi toho není příliš známo, ví se jen to, že se přestěhoval do Jižní Ameriky a že zde také v Brazílii roku 1880 zemřel.
Adolf Pallme-König je taktéž důležitou postavou v rodu Pallme-König, neboť byl akcionářem firmy Ignaz Pallme-König Co.
Adolf Pallme-König ke sklobnku svého života přepsal své dědictví svému synovi, který měl stejné jméno po svém otci.
Jmenoval se také Adolf (II.) Pallme-König.
Adolf (II.) se taktéž stal akcionářem firmy Ignaz Pallme-König Co. a pod jeho vedením firma vyráběla převážně luxusní gravírované sklo a velkolepé lustry.
Za zmínku určitě stojí i Eliščina huť, která byla založena Wilhelmem Habelem ke konci 19.století, přesněji v roce 1889 v uhelné pánvi v Kostenu nedaleko Teplic.
Název Eliščina huť nebyl zvolen jen tak náhodně.
Tento název Wilhelm Habel pojmenoval po své matce Elišce, která rok před zahájením provozu zemřela.
Jeho přátelé Josef a Theodor Pallme-Konig pomáhali Wilhelmu Habelovi při stavbě huti.
Zpočátku se v Eliščině huti vyráběly suroviny pro továrnu na lustry Pallme-König a později dokonce Josef a Theodor dokázali postavit ještě další dvě hutě nedaleko Kostenu.
Do roku 1900 produkovala Eliščina huť umělecké sklo v secesním stylu.
Většina uměleckého skla byla irisovaná a doplněna nitkovým dekorem.
Eliščina huť se oficiálně sloučila s firmou Pallme-König v roce 1907 a byla součástí společnosti Glasfabrik Elisabeth, Pallme-König a Habel.
Theodor Pallme-König zemřelv roce 1912 a Josef Pallme-König zemřel v roce 1918.
Naštěstí Theodorův syn, který nesl jméno po svém otci se ujal kontroly nad Eliščinou hutí a v roce 1920 se Eliščina huť sloučila s Ignazem Grossmannem a novou firmou známou jako Vereinigte Glashuttenwerk Pallme-König & Habel, Ig. Grossmann Sohn BmbH.
Bohužel tímto slučením se stalo to, že Eliščina huť přišla o svou typickou identitu v oblasti produkce uměleckého skla.
Eliščina huť v této době vyráběla suroviny, které byly určeny pro dokončení výrobků v Kamenickém Šenově a Novém Boru.
Různé firmy pod vedením Pallme-König pokračovaly v další výrobě skla a to až do momentu než byly znárodněny.
A tímto se uzavřela dlouholetá kapitola věhlasného rodu Pallme-König.